Nebyl to žádný vojenský objekt ani úkryt ozbrojených sil, a přesto se pravoslavný klášter sv. Jiří u vesnice Dolyna poblíž Slavjansku v Doněcké oblasti stal cílem ruských leteckých útoků. Dnes z hlavního dómu ční do krajiny pouze ruiny a zbytky zdí, připomínka jeho někdejší velkoleposti a duchovního významu pro místní obyvatele.
Dobrovolníci ze zlínské Iniciativy Vlny solidarity během své humanitární mise na východní Ukrajině prochází místy, která byla dříve obklopena bojovou linií. Zde, v troskách kláštera a jeho okolí, vidí následky válečných konfliktů. To, že se destrukce nevyhnula ani klášteru, je tragickou ironií osudu – tento kdysi impozantní komplex totiž nechal vystavět bývalý proruský ukrajinský prezident Viktor Janukovyč.
V roce 2014, kdy se proruské separatistické jednotky zmocnily areálu, se klášter stal jejich útočištěm. V té době ale klášter ještě nebyl vystaven takovému stupni zkázy. Až po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu začal být klášter pravidelně ostřelován a letecké útoky areál postupně devastovaly. Konečnou ránu dostal v květnu 2022, kdy na něj dopadla letecká bomba a téměř celý komplex byla zpustošen. „Zničení tohoto chrámu, který nemůže být vojenským objektem, je tragédie a nelidský čin,“ říká ukrajinský historik Vjačeslav Nesterov. „Je to barbarství a urážka náboženských citů lidí, bez ohledu na jejich víru,“ dodává.
Zlínští dobrovolníci se do samotného areálu kláštera neodvážili. Zůstali před ruinami, protože si všimli zapíchnutých železných tyčí s výstražnými páskami, které označují nebezpečí minového pole. I zde je smrtelná hrozba všudypřítomná a klášter už není jen místem duchovního významu, ale i nebezpečí pro ty, kdo se sem odváží.
V rámci své mise dobrovolníci projíždí i dalšími vesnicemi, které válka proměnila v oblasti bez života. Cestou míjejí zrezivělé vraky aut, zničené mosty a vypálené pásy lesů, které kdysi oddělovaly pole a poskytovaly útočiště místní fauně. Dnes jsou zde jen krátery po dopadech raket a dělostřelecké munice. Zkázu mezi Kramatorskem, Slavjanskem a Izjumem dnes připomínají spíše smutné záběry z válečných dokumentů než obrazy míru a prosperity.
V roce 2022 se touto oblastí prohnala frontová linie, zanechávajíc za sebou spoušť, která na mnoha místech působí jako peklo na Zemi. Boje mezi ruskými okupanty a ukrajinskými obránci se i nadále odehrávají jen několik kilometrů východním směrem od hlavní silnice, kudy dobrovolníci projíždějí. Na jednom z checkpointů na okraji Slavjansku, blízko obce Lyman, která byla nedávno osvobozena ukrajinskými silami, se vojáci ptají dobrovolníků na jejich úmysly. Když slyší, že jsou dobrovolníci a vracejí se z Kramatorsku, popřejí jim hodně štěstí a pouští je dál.
Další vesnice jsou prázdné a poničené. Zůstávají tu jen modré plachty na několika domech, jako poslední připomínka lidské přítomnosti. Většina budov je zcela zničena nebo z nich zůstaly jen ruiny. Cesta dobrovolníků pokračuje od bojových linií, kde předali zdravotnický materiál českému zdravotníkovi Pavlu Poradovi, který zde pomáhá raněným a potřebným.
U bývalé čerpací stanice za Slavjanskem dobrovolníci zastavují a chvíli pozorují klášter sv. Jiří. Areál, kdysi důstojný a významný, je nyní pouze torzem. Přístupové cesty i okolí kláštera jsou posety menšími a většími krátery od dělostřeleckých zásahů, a hlavní chrám je dnes zničený a vypálený. V troskách leží poházené nábojnice a vypálené zbytky vybavení – jasné svědectví bojů, které se zde odehrávaly.
Cesta přes válečnou zónu působí na všechny členy výpravy. Pocit tíhy a mrazení je nepopsatelný, a tak projíždí krajinou mlčky. Na obzoru vidí další zničené vesnice, opuštěné vraky aut a vypálené lesy, které nyní tvoří rozervaný horizont Donbasu. Dobrovolníci cítí, že se každý kilometr, který ujedou, posouvají dál od nebezpečí, přesto je válka a její následky stále přítomná v každém pohybu auta. Občas se pokusí odlehčit situaci žertem: „Hlavně nešlápnout na minu,“ ale smích brzy odezní a vrací se těžká atmosféra.
Zkáza, kterou válka přináší, je zde všudypřítomná. Klášter sv. Jiří, který byl kdysi významným symbolem pravoslavné komunity v této oblasti, se stal ztělesněním destrukce a bolestné připomínky ruské agrese.